Počátek sériové výroby vozů Škoda řady 742 se datuje k 3. čtvrtletí roku 1976 kdy vyjela nultá série vozů Škoda 120L (přičemž provedení 120L bylo během celé výroby nejoblíbenější). Do konce roku 1976 bylo vyrobeno řádově několik stovek vozů Škoda 120L a zanedbatelný počet vozů Š105. V průběhu roku 1977, v důsledku rozbíhající se výroby, přibyl model 120LS, který do roku 1979 držel post vlajkové lodi AZNP. Poté byl nahrazen provedením 120GLS, které bylo nejluxusnějším a nejvýkonnějším provedením do začátku výroby vozů Š130 (modelový rok 1985). Ke konci výroby (modelový rok 1988 - 1990) se objevily ještě modely Š 135 a 136, které již měli motor připravovaný pro Favorit, jejich označení je 742.135/6 a jsou vzácné. V roce 1983 (modelový rok 1984) došlo k zásadní inovaci řady 742 (model M). Voty Garde a Rapid jsou samostatnou řadou 743. Ve své době patřila Š742 k předním lídrům bezpečnosti evropských aut. Jednoduchá konstrukce, dobré jízdní vlastnosti zejména v zimním období, nenáročná obsluha a údržba společně s její vysokou spolehlivostí jsou důvodem velké oblíbenosti této řady, kterou můžeme i více než po 20 letech od konce výroby běžně potkat na silnicích. Mezi nejčastější závady patří praskání struny plynu a občasné prasknutí těsnění pod hlavou. Byly samozřejmě odvozeny tovární závodní speciály, které se účastnily světových soutěží a dobře se umisťovaly, zminmě např. velmi proslulou Škodu 130LR, pak Rapid 130LH a také Š130LA, což byla "civilnější" verze 130LR hojně používaná v domácích soutežích Svazarmu na sklonku 80. let. Poslední vozidla Š742 sjela z linky v lednu 1990.
Automobily Škoda 105/120 jsou vozidla, která se objevila v roce 1976 jako nástupci řady Škoda 100/110. Jednalo se vlastně o modernizaci původního modelu, ke které došlo z čistě politických důvodu po zastavení vývoje nového modelu s předním pohonem, na kterém Škodovka spolupracovala s automobilkami v NDR.Z tohoto prototypu převzaly i základní karosářské linie. Oproti staré řadě měla různé změny, největší z nich je použití náporového chladiče v přední části vozu s elektrickým větrákem.Motor zůstal principčně stejný, dostal ovšem moderní dvoustupňový karburátor EDSR.
Základním provedením celé této modelové řady byla Š105S, která ze samého počátku výroby neměla ani zpětné světlomety, výstražné blikače, madla u dveří (místo madel byla textilní poutka), stahování zadních oken apod. Dále 105 L, která disponovala výbavou „LUX“. V letech 1981 až 1983 se vyráběla též Š 105 GL, výbavou odpovídající 120 GLS. Zvláštním provedením byla Škoda 105 SP, která neměla zadní sedačky a za předními sedačkami byla prosklená pevná mezistěna a dále byla vybavena odpojovačem akumulátoru. V roce 1983 (modelový rok 1984) se uskutečnila modernizační změna na model „M“. Vozy dostaly např. širší nápravy, tvarové přední světlomety, zadní vodorovně orientované svítilny, modernější karburátor SEDR a jiné přínosné změny. Výroba typu 105 S byla ukončena roku 1986, typ 105 L se vyráběl ještě rok poté.
Mezi nejčastější poruchy patří občasné prasknutí těsnění pod hlavou či prasknutí struny plynu. Tyto vozy mají ohromnou výhodu - v zimě prakticky neexistuje kopec který by nebyly schopny vyjet, a také náklady na jejich údržbu (která sama o sobě je velmi jednoduchá) a provoz jsou velmi nízké.
Na podzim roku 1976 a na jaře r. 1977 v Mladé Boleslavi přešla výroba ze Škody 100/110 na novou modernizovanou Š120, ve výrobě zůstalo pouze kupé 110R koncepčně vycházející ze Škody 110 až do roku 1981, kdy ho nahradila Škoda Garde. Škoda 105/120 měla oproti Škodě 110 modernizovanou karoserii a chladič se přestěhoval do přední masky. Roku 1983 došlo u Škody 120/105 k modernizaci karoserie a rozšíření rozvoru, čímž vznikl model M, který ve výrobě zůstal až do roku 1990.
Zrod modelu
Nová škodovka byla představena na brněnském strojírenském veletrhu v roce 1976. Už od počátku byla nabízena ve dvou motorových variantách Škoda 105 (33,1 kW) a Škoda 120 (36,7 kW) a celkem ve třech variantách výbavy – S (standard), L (de luxe) a LS (de luxe super). U pozdějších sérií byla varianta LS osazena motorem o výkonu 42 kW, díky čemuž vůz dosahoval rychlosti 150 km/h.
Nová řada škodovek s motorem vzadu však byla pro československou motoristickou veřejnost, a to hlavně díky své zastaralé koncepci motoru vzadu, díky níž vozidlo mělo opravdu malý úložný prostor pro zavazadla. Mladoboleslavská automobilka proto pověřila svůj pobočný závod ve Vrchlabí, aby nový model ještě více vylepšil. A tak vznikl nejvyšší stupeň výbavy – GLS. Vozidla měla poměrně moderní interiér a sportovní palubní desku s kruhovými přístroji.
Pro náročnější zákazníky byla verze GLS jasnou volbou. Vůz měl moderní masku se čtyřmi světlomety, byl vybaven víceméně až nevkusným počtem chromovaných doplňků (chromované horní rámy dveří, chromované obroučky přední a zadní masky, chromované prvky na palubní desce), rovněž moderním bezpečnostním prvkem byly i opěrky hlav na předních sedadlech. V roce 1978 byla představena speciální exportní verze pro západoevropské trhy označena LSX. Výbava tohoto vozidla byla jedinečná, avšak pro tuzemské zákazníky nedostupná 13″ elektronová kola, ochranná lišta proti otěru na bocích vozidla, se střechou potaženou tehdy módním černým vinylem a poprvé byly použity samonavíjecí pásy. Přesto všechno však byl československý automobil v západní Evropě spíše terčem posměchu a známkou naší technické zaostalosti.
80. léta
Během let 1978-1982 se mnoho na řadě 105/120 nezměnilo, proběhlo jen několik kosmetických úprav (spoiler v zadní části vozu, nové plastové kliky dveří a elektrické vyhřívání zadního skla). To pravé překvapení přichází až roku 1982, kdy je vůz vybaven moderními oválnými předními světlomety, nové zadní horizontální světlomety, černými plastovými nárazníky, a hlavně podtlakovým posilovačem brzd.
Modernizace roku 1983 – „Maxík"
Vzhled vozidla výrazně získal k lepšímu – vozidlo bylo osazeno novou černou plastovou maskou s blinkry v předních rozích. Vůz dostal i moderní zcela zakryté rozměrné přední světlomety. Technickým pokrokem bylo přesnější hřebenové řízení, v nabídce se objevila i pětistupňová převodovka, nová spojka, střešní okno a odkládací kapsy. To vše bylo dostupné i pro méně movité zákazníky.
Roku 1984 byla představena nová motorová verze Škoda 130 o výkonu 43 kW a větším točivém momentu motoru, úroveň výbavy Škody 130 byla srovnatelná s verzí GLS.
Ale to už přišel rok 1987 a všechna pozornost byla zaměřena na nový převratný model s motorem vpředu – na novou Škodu Favorit.
Škoda 130 byl osobní automobil vyráběný Československou firmou AZNP Škoda Mladá Boleslav v letech 1984 až 1988.
Škoda 130 přišla do výroby v srpnu 1984 jako modernizovaná verze modelů Škoda 105 a Škoda 120, které se vyráběly až do roku 1990. Motor měl 1289 cm³ a 58 koňských sil (typ Š 742.13). Škoda 130 byla k dispozici ve dvou provedeních - L a GL. Na základě modelu 130 byl vyroben sportovní model Škoda 130 Rapid.
V letech 1984 - 1988 byla vyrobena závodní vozidla Škoda 130 LR. Vyrobeno bylo cca 200 kusů modelu. V roce 1989 se prototyp vozidla Škoda 130 R účastnil vytrvalostního 24hodinového závodu.
